Ideální a reálný rezistor

Ideální rezistor by měl mít jediný parametr, tedy svůj odpor, a tento parametr by neměl být závislý na jakýchkoliv vnějších vlivech. Podle Ohmova zákona by se tedy proud protékající rezistorem s odporem R a přiloženým napětím U měl rovnat:

nebo naopak napěťový úbytek vzniklý na témže rezistoru, kterým protéká proud I:

Výkon daný vztahem:

rezistor promění v teplo, to znamená, že se procházejícím proudem ohřívá. Není-li rezistor používán jako topné odporové těleso, jedná se o ztrátové teplo.

Reálný rezistor je ovšem vyroben z reálného materiálu vykazujícího elektrický odpor a má určitou geometrii.

Z toho vyplývá:

• ·         Hodnota jeho odporu je závislá na teplotě.
• ·         Dokáže v teplo proměnit jen určitý výkon, při větším zatížení, než na které je určen, se zničí přehřátím.
• ·         Hodnota bývá odlišná od jmenovité, uvedené na pouzdře (při výrobě dochází k nepřesnosti a rozptylu parametrů)
• ·         Má omezenou elektrickou pevnost, při aplikaci vyššího napětí může dojít k průrazu nebo poškození.
• ·         Mimo reálný odpor vykazuje také sériovou indukčnost a paralelní kapacitu (viz náhradní schéma). Tyto parazitní veličiny se znatelně projevují až při vyšších frekvencích procházejícího proudu.
• ·         Při velmi vysokých frekvencích na něm navíc dochází k tzv. skin efektu.
• ·         Rezistor vykazuje elektrický šum.
• ·         Podle materiálu použitého k výrobě je hodnota odporu závislá i na přiloženém napětí